Rusko je země, která se nedá dobýt. Narazil zde Napoleon i Hitler

22. června 1941 vpadla nacistická armáda na území Sovětského svazu. Jejím cílem bylo, jak psal Hitler, „naprosté zničení životní síly Ruska“, dobytí jeho území a zotročení národa. Avšak fýrerův záměr, nehledě na snadné dobytí celé Evropy během dvou let, zkrachoval. Jeho plán bleskové války nepředpokládal takový houževnatý odpor. Přepadení Sovětského svazu bylo začátkem krachu Třetí říše.

Plán Barbarossa připravený wermachtem rok před útokem na SSSR, předpokládal rychlé rozdrcení hlavních sil Rudé armády. Do 2-3 měsíců chtěli nacisté dobýt Moskvu a Leningrad. "Čím rychleji porazíme Rusko, tím lépe. Operace bude mít smysl pouze v případě, že jedním rychlým úderem rozdrtíme celý stát,“ tvrdil Hitler. Ale jeho vojska narazila na hrdinný odpor. Klíčovou srážkou na cestě k Moskvě byla Smolenská bitva, jež trvala přes 2 měsíce.

A nakonec dorazil nepřítel k hlavnímu městu pouze pozdě na podzim 1941, vyprávěl doktor historických věd Andrej Sacharov: "Tempo bylo ztraceno. Vytrvalost a houževnatost Sovětské armády a lidu prakticky zmařily plán Barbarossa. Již tenkrát bylo jasné, že nás čeká úmorná válka, jejíž perspektivy byly pro Německo zhoubné."

Hitler nedocenil mobilizační možnosti Sovětského svazu. V mimořádně krátké době byla armáda zreformována, podniky evakuovány na Ural a Sibiř, byl vytvořen mohutný komplex vojenského průmyslu. 5.prosince 1941 byl zahájen protiútok u Moskvy.

Tato bitva přelomila průběh Druhé světové války, pověděl doktor historických věd Michail Mjagkov: "Německá armáda měla takové ztráty, jež nepoznala dosud v žádné bitvě. Někteří němečtí generálové po bitvě u Moskvy prohlásili, že válečná porážka Sovětského svazu není teď možná zásadně, proto je třeba řešit všechno politickou cestou. Hitler propustil mnoho generálů. Byl podrážděn, nahněván: řada jeho velkých vítězství byla přerušena. Jeho armády byly zastaveny u Moskvy a pak i obráceny zpátky."

Po bitvě u Moskvy odsoudily hitlerovské vojenské soudy za útěk z pozicí asi 62 tisíce vojáků a důstojníků, poznamenal doktor historických věd Jurij Pivovarov: "Rusko je země, která se nedá dobýt. A Napoleon i Hitler jsou toho důkazem. Dokonce po porážce Rudé armády na začátku války, po tom, co Hitler dorazil pod Moskvu, stejně nedokázal zvítězit. 22.červen 1941 a 9.květen 1945 jsou dvě data, jež navždy zůstala v paměti mnoha generací Ruska. Dělí je od sebe 1418 dní a nocí Velké Vlastenecké války, která si vyžádala přes 27 milionů životů vojáků a pokojných obyvatel Sovětského svazu. Za vítězství jsme zaplatili příliš vysokou cenu. Ale hrozná síla, která se ucházela o světovou nadvládu, byla poražena."

Czech.ruvr.ru